Výsledky vyhledávání

Nyní všude kolem nás kvetou pampelišky... Není to jen krásná, typicky jarní rostlina, ale také vynikající léčivka... Můžeme si užít malou 10 denní ozdravnou kůru: každý den si utrhneme 5 až 7 stonků pampelišky opláchneme je a sníme je, zapijeme sklenicí vody. ..a ještě pár typů jak využít pampelišku k posílení organizmu: Čaj na jarní očistu organismu: Jednu až dvě lžičky sušeného kořene a listů povaříme v litru vody asi 1 minutu. Pijeme 2 šálky denně po dobu čtyř až šesti týdnů.Čaj pro dobrou kondici: Čtvrt šálku čerstvých listů pampelišky zalijeme vroucí vodou, necháme 10 minut stát, přecedíme a vypijeme.Čaj čistící játra: Polévkovou lžíci nakrájeného kořene zalijeme půl litrem vody, krátce povaříme, necháme stát a po doušcích pijeme během dne.Obklad na bolavé klouby:  3 lžíce kořene pampelišky zalijeme trochou studené vody, přivedeme k varu, povaříme 5 minut a pak rozmačkáme na kaši. Kaší potřeme plátěný hadřík, přiložíme na bolavý kloub, ovážeme, přikryjeme fólií a v teple necháme působit dvě hodiny. Věnec uvitý zrozkvetlé pampeličky prý řenu nebo dívku nejen zkrášlí, ale udělá z ní "královnu", která přináší ostatním Světlo a Lásku! Přejeme Vám krásné jarní dny!

Velikonoce jsou v našich zeměpisných šířkách jedním z nejvýznamnějších svátků nejen pro věřící křesťany. Velikonoce jsou oslavou příchodu jara, nové svěží mladé energie, obdobím nových šancí , změn, nových začátků... Je to období, kdy se můžeme zamyslet na tím, jak prožíváme určité situace a možná i přehodnotit toto prožívání, pokud si uvědomíme, že některé vzorce myšlení a jednání nám vlastně ubírají energii a neprospívají nám. Například život v roli "oběti"... pokud se prožívám jako ten, kdo dělá věci tak, aby uspokojil druhé, aby se jim zavděčil , že se vlastně upozaďuji, druzí po mě stále něco chtějí, necítím se v tom dobře..... jsem obětí těch druhých, jejich rozmarů, jejich přání, já svoje přání upozaďuji.... nejde to jinak, protože kdybych to udělal, odmítnou mě... a já budu sám.... Nechci být sám, tak plním očekávání druhých a někde uvnitř ve mě roste odpor k nim.... Jsem ve dvojím rozporu, v rozporu s druhými a zároveň v rozporu sám se sebou... to není příjemné žití.... a "svatým" se tím nestanu..... Tak jak z toho? No, musím sebrat odvahu, rozhodnout se a začít zkoušet jednat svobodně. Pokud po mě někdo chce, abych dělal něco, co mi není příjemné, prostě to neudělám. Ano, s vědomím všech následků a důsledků....... Pokud už se rozhodnu udělat něco, co po mě někdo chce, udělám to s plným vědomím, že i když mi to třeba není příjemné, dělám to stoprocentně z vlastního rozhodnutí, protože jsem to tak rozumově vyhodnotil. Život v roli oběti a v utrpení není život v harmonii, není to život v pokoře, v radosti a spokojenosti. Velikonoční období nám dádá možnost zamyslet se nad tím jak vlastně prožíváme mnoho situací, jaký vztah máme sami k sobě a následně k druhýcm. Můžeme zkusit odpustit sami sobě, druhým začít měnit neužitečné stereotypy.

Jaro se blíží … jarní rovnodennost nastane 20. 3. 2024 a hned pár dní na to nastane úplněk Měsíce, tentokrát ve Vahách. Každé jaro je důležitým mezníkem nejen v přírodě, ale i v životech nás lidí. Jaro je obdobím, kdy jsou velice silné Energie  pučení, rašení,  tvoření, energie  nových šancí a začátků. Tak to je v přirodě a tak to je i životech nás lidí. Opravdu bychom měli mít na mysli, že to co zasadíme na jaře, a to nejen do záhonů, ale vše, co v období jara uděláme, pomyslíme, pocítíme, co vyřkneme,je zasazeným semínkem, které klíčí někde v neciditelné rovině a začne růst a vyjevovat se v průběhu léta a podzimu…. a to se potom často divíme, co že se to v našem životě děje, kde se to vzalo….. a kdybychom si zkusili vzpomenout ci jsme dělali, jak jsme mysleli, jak jsme pociťovali , co jsme říkali v jarním období… potom bychom si mohli dát vše do souvislostí  a bylo by nám jasno, proč se nám některé věci dějí…. Proto je tak důležitá  jarní očistam nejen těla, ale především mysli, emocí, celkového vnímání . Jak na to? Je to zcela jednoduché, ale musíme mít dost sebekázně, abychom si každý den udělali chvilku na to zklidnění a práci s vlastní myslí a emocemi. Výborná je „metoda 21“. Na klidném místě se posadíme tak, abychom měli vzpřímenou páteř, volný hrudník, ruce poloříme na n a nohy, abychom uvolnili ramena. zahledíme se do prostoru, třeba na zeleninou kytku, na bílou stěnu, na plamínek svíčky a rozostříme zrak. Potom začneme polohlasně počítat od jedné do dveceti jedné, hned potom zpět do jedné. Příklad: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 …. a zopakujeme to celé 3x. Potom vydatně vydechneme a máme hotovo. Nejúčinější je to praktikovat jednou denně po 21 dní.  Můžeme ale pokračovat dále a může se to stát účinnou součstí naší mentální hygieny. Metodou 21 zastavíme toky myšlenek, mysl se zklidní a vyčistí od zbytečných nánosů, které nás zatěžují, aniž bychom si to uvědomovali. Pokud v jarním období zkusíme alespoň jednou týdně vynechat maso a uzeniny, zvýšíme podíl zeleniny a luštěnin v naší stravě, zcela jistě nám to prospěje. Venku si můžeme utrhnout pár lístků pampelišky, oprat je a jen tak sníst, nebo přidat do salátu. Tím posílíme játra. Játra také posílíme tím, že si začneme uvědomovat, že jsme možná často zbytečně kriričtí, zlostní, hněviví… vůči druhým i sobě… a začneme to zkousšet měnit, protože přehnaná kritičnsot, zloba a hněv nás oslabují nejen v pocitech, ale také na těle. Každý den poděkovat za obyčejné věci a prožitky je cestou k příjemnějšímu a zdravějšímu životu.

Všichni běžně používáme koření, když připravujeme jídlo. Kdo by neměl doma pepř, kmín, skořici, bobkový list, nové koření, hčebíček.... ale možná nebudeme mít běžně kardamon, koriandr, kurkumu, mletý zázvor... Na podporu obranyschopnosti i trávení si můžeme připravit výborný teplý nápoj. Jeho účinnost je potvrzena používáním v Tibetu po stovky let.... Do kastrůlku dáme mléko, nejlépe plnotučné, nebo můžeme dát alternativu - kokosové mléko. Přidáme kardamom, skořici, zázvor, hřebíček, pepř, stále mícháme a zahříváme asi 10 až 15 minut. Pijeme teplé, můžeme osladit medem.

Předjaří je období, kdy vláda Zimy pomalu končí, končí i doba tmy, chladu,… je to doba kdy Jaro ještě nepřišlo, ale všichni ho již cítíme v přírodě, ve vzduchu, slyšíme zvuky, které k jaru patří: švitoření ptáků, zurčení potůčků, které rozmrly a jejichž voda teče, proudí, očišťuje vše, kudy protéká…. den, doba světla se prodlužuje, ráno se nám lépe vstává a večery jsou kratší, vše procitá, probírá se po zimě…. Ale pozor, Jaro ještě nepřevzalo vládu, tu stále ještě drží Zima…. proto bychom podlehnout euforii, že Zima je pryč… a potom, když ještě ukáže svoji sílu v podobě ochlazení, nebo sněžení…., nepropadnout zklamání… vše má v přírodě svůj Řád, a když my lidé tomuto Řádu nebudeme odporovat, zbytečně nebudeme ztrácet energii – mentální, poctovou ani fyzickou…. Předjaří je doba příprav na Jaro…jak se na Jaro připravovat? Třeba tak, že otevřeme skříně a šuplíky, podíváme se ,co tam je skryto, zhodnotíme, zda to nejsou nepotřebné věci, které jen uchováváme a přitom již nepoužíváme… zbytečného se zbavíme, to, co si mecháme pěkně protřepeme, provětráme a znovu uložíme do skříní a šuplíků… Stejný úklid bychom měli udělat i v oblasti menateriální – ve vzatzích, v myšlenkách, v emocích… vše, co udržujeme v našem životě pouze ze vyku, ze strchu, z pohodlnosti, bychom měli odložit, ukončit a udělat prostor pro nové, pro to, co nám opravdu přinese užitek, radost, naplnění. Ten pořádek v materiání oblasti se dělá lépe, snadněji… pořádek ve vztazích partnerských, rodinných, pracovních…. je udělat těžší…..to souvisí s našimi strachy, s naší strnulostí…. ale Předjaří je právě tou pravou dobou, kdy toto můžeme udělat… Dělat úklid bychom měli i v oblasti našeho způsobu života. Zamyslet se, zda máme dostatek přirozeného pohybu, zda trávíme dost času na čerstvém vzduchu, zda jíme to, co nám dává opravdu energii…. Měli bychom se zaměřit i na pravidelnou mentální hygienu, pravidelně se učit relaxovat, uvolňovat emoce, uvolňovat celé tělo…. Co konkrétně můžeme v Předjaří pro sebe udělat? 1/ Zkusit vstávat o pár minut dříve a alepsoň 5 minut věnovat dechovým a uvolňovacím cvičením. 2/ Každé ráno se omýt do půl těla  studenou vodou, nebo si dát studenou sprchu… 2/ Zvyknout si pít ráno vodu se lžičkou solanky z himálajské soli 3/ Zkusit alespoň  jeden den v týdnu držet odlehčovací den: nejíst maso, výrobky z něho, pečivo sladkosti… ale jíst jeden den jen ovoce, zeleninu, luštěniny… 4/ Jednou za měsíc zařadit půst od jídla… prostě jeden den nic nejíst…. 5/ Zvyknout si před usnutím den uzavřít třeba tímto způsobem: Děkuji za den který právě končí, za vše co mi dal i vzal, odevzdávám se spravedlivému spánku. 6/ Zkusit dávat do pozdravu „Dobrý den“ skutečnou energii přání dobrého dne, do poděkování pocit vděčnosti… 7/ Zkusit místo kritizování sebe i druhých chválit sebe a následně i druhé… 8/ Zkusit přistupovat k řešení situací jako k výzvám, jako ke hře, tvořivě a s lehkostí 9/ Zkusit se učit v pravou chvíli říci ANO a také v pravou chvíli říci NE…

Jako malé děti jsme byli při objevování světa a života zcela svobodní a vše, co jsme potkaly, zažily, uviděly, uslyšely, ucítily, jsme vnímaly jako něco obohacujícího, inspirativného, zázračného.... byly jsme v úžasu nad kaluží, která se před námi objevila, nad kpřivou, která se nám postavila do cesty, nad kamenem, o který jsme brkly, nad vrabcem, který kolem nás přelétl.... a ten úžas a nadšení, že to pozorujeme byla obrovská enegie, která nás hnala vpřed, zkoumat další věci a situace ..... Jak jsme byly vychováváni vzděláváni, bylo nám vkládáno to, že se máme zaměřovat na jiné, tak zvaně užitečné a praktické věci, že objevovánía zázraky jsou jen v pohádkách.... A tak jsme přestávali zastavovat se v úžasu nad zdánlivě obyčejnými věcmi, skláněli jsme hlavu a už jsme nežasli nad vravcem, který nám přlétal nad hlavou, otupěli jsme a tím jsme přišli i o schopnost být nadšení a užaslí, vyměnili jsme to za snahu uspět podle norem dospělácké společnosti. A dnes, když jsme dospělí, často úspěšní a vzdělaní, přesto nejsme šťastní, úžas a nadšení v našem životě schází.... Ale nikdy není pozdě rozpomenout se na ty dětské chvíle, kdy třeba obyčejný kámen, který jsme nalezli na cestě se stane něčím zázračným, nad čím můžeme žasnout a být nadšení tím, že podržíme v dlani, ucítíme jeho strukturu, nejprve chlad a potom teplo, které mu předala naše ruka.... a to jedna z cest ke štěstí, zdraví a spokojenosti.....

Když jsem "potkala tao", měla jsem letité zkušensoti s budhismem.... pomohl mi pochopit co jsou naše emoce, jak nás ovlivňují a jak s nimi nakládat, abychom je prožívali harmonicky..... také co je naše mysl, jaké jsou její vrstvy, jak ji můžeme ovlivňovat.....vše jsem si ověřovala praxí v běžném životě... Taoismus mi toto všechno potvrdil a ještě rozšířil.... Proto teď střípky z tao, protože jsou jednoduché, pochopitelné a účinné, kdy že používáme Chceš li se stát úplným, buď klidně poloviční Chceš li se stát vzpřímeným, buď klidně křivý Chceš li být plný, buď klidně prázdný Chceš li mít vše, klidně se všeho vzdej Chcešli se nadechnout, klidně vydechni Přeji Vám hezké stále ještě zimní dny!

Název vejmrda Vás možná trošku zvedne ze židle, ale skutečně je to původní staročeský název pro jablka s křenem. V zimě si ho naši předkové připravovali pravidelně, protože měli uskladněná jablka i křen a moc dobře věděli, že tato kombinace je výborná pro posílení organizmu v zimním období. K čemu servírovat vejmrdu? K ovaru, k sekané pečeni, k lahůdkovým párkům, ke guláši, já ji mám ráda i k bezmasým jídlům. Třeba mi chutná s bramborovou kaší , s pohankovou sekanou i zelninovými bochánky. Moje specialita je domácí chleba s máslem a vejmrdou..... Jak vejmrdu připravit: Jablka oloupeme a nastrouháme je jemném struhadle, křen také, osolíme, zakapeme citronovou šťávou nebo jablečným či vinným octem. Uchovat ji můžeme ve skleničce v lednici. Křen a jeho léčivé účinky: podporuje trávení, má antibakteriální účinky, odhleňuje, obsahuje vitamín C.

Žijeme v době spěchu, stresu, přemíry informací, tlaku na výkon.... pravidelně praktikovat urřitou psychickou a emocionální hygienu bychom měli všichni. Pokud si udržujeme psychickou a emocionální stabilitu, má to příznivý vliv i na naše fyzické zdraví. Jako malým dětem nám strčili do ruky kartáček na zuby a naučili nás čistit si je několikrát denně. Celý život si většina lidí čistí pravidelně zuby a vůbec neřeší, zda je to baví nebo zda na to mají čas. Prostě jsme to přijali jako přirozenou součást běžných činností. Psychohygienu nás nenaučili... asi proto, že naši rodiče ani učitelé ji sami nepraktikovali a nepraktikují. To je ovšem veliká chyba, protože dítě si tyto techniky rychle osvojí, a bere to jako hru... v dospělosti je náročnější se donutit tyto techniky pravidelně praktikovat, byť to není nic složitého a nestojí to mnoho času. Když jsem byla v Číně a v Tibetu, na každém kroku jsem se setkávala s lidmi provádějícími některé relaxační techniky nebo cvičení. Děti, dospělí i střaříci třeba v parcích jemně cvičili, relaxovali a někteří meditovali. V Šnaghaji jsem zažila, že zaměstnanci velkého úřadu během dopoledne v několika vlnách vyšli na nádvoří a společně prováděli dechová a relaxační cvičení. Jednou z technik, které nám pomáhají uvolnit se od přebytečného napětí nejen v mysli, ale i v těle je automatická kresba. Nejde o výtvarnou techniku, ale opravdu o účinný prostředek ke zklidnění a uvolnění. Automatickou kresbu se nemusí nikdo učit, ani to nejde naučit, protože stačí ji použít. Používám ji mnoho let a je to zábavné a účinné, seznamuji s touto technikou i další zájemce a vždy se setkávám s příznivými ohlasy. Proto pozvu zájemce do bistra, kde si automatickou kresbu vyzkoušíme a konkrétně si vysvětlíme jak ji použít k odstranění stresu a napětí a jak ji použít ke zklidnění mysli a vyrovnání emocí. První setkání s automatickou kresbou bude 13. února 2024 od 17 hodin. Malá ukázka: toto je obrázek, který jsem nakreslila pro dobré vykročení do roku 2024....

Jídlo je nedílnou součástí našeho života…. My dnes žijeme v oblasti, kde je potravin nejen dostatek, ale dokonce nadbytek, celoročně si můžeme koupit i to, co zrovna u nás neroste a nedozraje, kvantitativně je to opravdu velká hojnost. Jak je to ale s kvalitou potravin, které používáme na přípravu jídla? Tam už je to jiné. Vypěstovat tak obrovské množství surovin, odchovat tak obrovské množství zvířat na maso nelze bez používání chemie a bez plundrování přírody. Nemluv+ě o tom, že některé atraktivní plodiny pochází z částí světa, kde se příroda kvůli tomu ničí, kdy se používá otrocká a dětská práce, kde kvantita je modlou a kvalita zbytečností. Navíc se sklízí nezralé plody, ty se potom přepravují na velké vzdálenosti a k nám se potom dostává vlastně odpad…. ono to tak není na první pohled vidět, a protože neznáme skutečnou chuť čerstvých  kvalitních plodů, můžeme mít pocit, že nám to chutná a dokonce prospívá. To je ale chiméra. Vypěstovat ovoce a zeleninu přirozeně, tak aby byla skutečně kvalitní, obsahovala to, co obsahovat má a navíc tím nevyčerpávat a neničit půdu je obtížné, namáhavé, ekonomicky téměř nemožné. Ale i u nás jsou ještě lidé, kteří to dokáží, pro které je to je to smyslem života a posláním. Může někdo podotknout, že zaplatit, takto po všech stránkách kvalitní ovoce a zeleninu musí být nemožné….. Není to nemožné, pokud budeme trochu přemýšlet kolik toho opravdu potřebujeme, pokud se naučíme téměř vše beze zbytků zpracovat . Potom kvalita vyhraje nad kvantitou a budeme jíst opravdu “živou potravu” Stejně tak to je i masem, maso nemusí být zastoupeno v našem jídelníčku každý den, nepotřebujeme ho sníst kila za týden. A kvalitní přirozeně vyprodukované maso si můžeme dopřát. A tady zase platí, lepší je kvalita než kvantita. V ekonomicky vyspělých zemích stále přibývá lidí trpících anorexii a bulimií, obchod s dietními programy a přípravky na hubnutí narůstá do mega rozměrů. V těch částech světa, které jsou ekonomicky slabé tyto problémy neznají, tam jsou šťastni, když se vůbec nasytí. Životní způsob většiny lidí ve “vyspělých zemích” je velice rozporuplný. V zaměstnání většina lidí sedí, pohybu je minimum. Potom se snaží toto vyrovnat nějakou pohybovou aktivitou, ale často to nedělají správně a tak tělu opět neprospějí.  Chybí nám přirozený pohyb bez extrémů…přemísťujeme se většinou auty, chůze je minimum. Přitom správná chůze je velice přirozený a prospěšný pohyb při kterém se zapojí celé tělo. Ti kdo vykonávají fyzickou práci, jejich práce je z hlediska pohybového většinou jednostranná, přetěžují některé části těla a jiné naopak nepoužívají. A málokdo ve volném čase cvičí tak, aby tyto nevyrovnanosti kompenzoval. Podle mého názoru je dobré držet se starého dobrého: úsloví všeho s mírou, upřednostňovat kvalitu . Určitě není od věci zkusit dávat si pravidelně půst, nejlepší je jednou týdně , nebo alespoň jednou měsíčně, buď půst od masa, nebo celodenní půst zcela bez jídla... nejlépe v sobotu .

Za pár dní začneme psát do kalendáře rok 2024…. Je už takovou tradicí dělat si předsevzetí pro rok nový. Mám zkušenosti, že prospěšnější je pokusit se vše, co jsme prožili v roce uplynulém, přijmout, ukončit , než si dávat předsevzetí pro rok další. Když si dáme nějaká předsevetí, že něco nebudeme dělat a něco jiného zase dělat budeme, je velká pravděpodobnost, že mnoho z toho prostě nedodržíme. Ve Vesmírné kronice bude toto zapsáno a zároveň se zde zapisuje i to, co jsme skutečně udělali nebo neudělali, pomysleli, nepomysleli, pocítili, nepocítili….. a tak si pěkně vytvoříme energii chaosu v životě….. Chaos nám ubírá energii nejen na fyzické, ale i na ostatních úrovních – mentální i emocionální… to nás oslabuje. Proč bychom se tedy oslabovali? Prospěšnější je si koncem roku, nebo na samém začátku roku nového sednout někde v ůstraní, v klidu , třeba pohledem na zapálenou svíčkum nebo vodní hladinu se zklidnit, prodýchat, zkusit si uvědomovat jak dech vytváří pravidlený rytmus v našem těle, jak je příjemné pozorovat vlastní dech a potom po vydatném  výdechu v mysli nebo nahlast pronést mantru: Přijímám vše, co jsem v roce končícím nebo uplynulém zažil na fyzické úrovni, co jsem pomyslel, co jsem pocítil, ať už to bylo jakékoliv, přijímám to bez hodnocení.  Ukončuji tento rok. Jsme připraven prožít rok nový se vším, co mi přinese, jsem připraven aktivně ovlivňovat to, co mi přinese tento rok,jako tvůrce svého života. Jsem v Jednotě sám se sebou, se Vším, se Všemi. Amen. Rok 2024 nám přinese energie vytváření Řádu/ opaku chaosu/ ve vztazích k sobě, k ostatním, k Přírodě, všemu živému i neživému. Pokud budeme alespoň trochu toto žít, bude náš život příjemný, bez zbytečným zvratů. Přeji Vám ať je rok 2024 příjemný po všem stránkách! Aloha!

Tradicí je připravit na Vánoce několik druhů cukroví, upěci vánočku.... vše je to skvělé a vůně cukroví patří k adventní a vánočbí atmosféře. Kromě cukroví si můžeme upéci i něco slaného. Zde je malá inspirace: Sýrové hrudky 1é0g uzeného eidamu, 100g nivy  nastrouháme 1 vejce Hrstka oliv nasekaných 2 lžíce hladké mouky 1 lžička majorky sůl pepř tymián V misce vše smícháme, na plech vyložený pečícím papírem klademe malé hrudky, které děláme dvěma lžícemi pečeme na 180 stupňů Tyčinky z tvarohu a sýra 500g plnotučného tvarohu 150g sýru provolone, nebo parmazýbu či pecorina 2 vejce sůl, pepř, oregano, tymián lžíčka jedlé sody 250g hladké, nejlépe celozrnné mouky V míse vypracujeme těsto, necháme odležet asi 2 hodiny, potom tvarujeme tyčinky, poklademe na plech, potřeme rozšlehaným žloutkem a posypeme hrubou solí Pečeme na 180 stupňů do zlatova Nejlepší jsou ještě teplé.... chutnají ale i druhý den....