Velikonoce jsou v našich zeměpisných šířkách jedním z nejvýznamnějších svátků nejen pro věřící křesťany.
Velikonoce jsou oslavou příchodu jara, nové svěží mladé energie, obdobím nových šancí , změn, nových začátků...
Je to období, kdy se můžeme zamyslet na tím, jak prožíváme určité situace a možná i přehodnotit toto prožívání, pokud si uvědomíme, že některé vzorce myšlení a jednání nám vlastně ubírají energii a neprospívají nám.
Například život v roli "oběti"... pokud se prožívám jako ten, kdo dělá věci tak, aby uspokojil druhé, aby se jim zavděčil , že se vlastně upozaďuji, druzí po mě stále něco chtějí, necítím se v tom dobře..... jsem obětí těch druhých, jejich rozmarů, jejich přání, já svoje přání upozaďuji.... nejde to jinak, protože kdybych to udělal, odmítnou mě... a já budu sám....
Nechci být sám, tak plním očekávání druhých a někde uvnitř ve mě roste odpor k nim....
Jsem ve dvojím rozporu, v rozporu s druhými a zároveň v rozporu sám se sebou... to není příjemné žití.... a "svatým" se tím nestanu.....
Tak jak z toho?
No, musím sebrat odvahu, rozhodnout se a začít zkoušet jednat svobodně.
Pokud po mě někdo chce, abych dělal něco, co mi není příjemné, prostě to neudělám.
Ano, s vědomím všech následků a důsledků....... Pokud už se rozhodnu udělat něco,
co po mě někdo chce, udělám to s plným vědomím, že i když mi to třeba není příjemné, dělám to stoprocentně z vlastního rozhodnutí, protože jsem to tak rozumově vyhodnotil.
Život v roli oběti a v utrpení není život v harmonii, není to život v pokoře, v radosti a spokojenosti.
Velikonoční období nám dádá možnost zamyslet se nad tím jak vlastně prožíváme mnoho situací, jaký vztah máme sami k sobě a následně k druhýcm.
Můžeme zkusit odpustit sami sobě, druhým začít měnit neužitečné stereotypy.
