Často všichni míváme pocit, že se nám nedaří, že jde vše těžko, že se neplní naše očekávání, zkrátka, že život je plný nepříjemných situací a tak se prostor našich příjemných pocitů zužuje, někdy až mizí , ztrácí se...
A my se můžeme dostat až do situace, kdy se život jeví jen plný starostí, překážet a nevidíme východisko jak to změnit....
Nejlépe je takovým pocitům " určitého až zmaru" předcházet...
Nikdo to za nás neudělá, máme to ve svých vlastních rukách.
Učit se vytvářet si každodenní alespoň malý prostor Radosti a vděčnosti...
Konkrétně to můžeme dělat například tak, že se učíme vnímat kolem sebe krásu, soulad, harmonii.... a výborně to funguje v přírodě.
Když mám pocit, že vše je marné, že se mi nic nedaří, přestanu o tom přemýšlet, přestanu zírat se skoněnou hlavou do země a zvednu oči k obloze, ke korunám stromů.... a jen tak zírám a vnímám ten nádherný nekonečný prostor nad sebou, a najednou se moje předtím obří starosti a nepříjemné pocty začnou vytrácet a já cítím, že jsem součástí něčeho tak dokonalého jako je to co vidím svýma očima.
Báječně to funguje, když je příznivé počasí a mohu to dělat v lehu na zádech na zemi....
ale i když to nejde, protože že nepříznivé počasí, i chvilka zírání nad sebe se zakloněnou hlavou mi přinese příliv sil a optimizmu. Aloha!
